Představitel české moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje) Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.
Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, aJ. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis[1]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.
Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou. Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.
Sovův přínos – citlivý vztah k rodnému kraji, básnický impresionismus, lyrika přírodní a intimní, své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajny, sociální cítění, patos aktivního boje, vzdoru, mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost, patetický verš i píseň
Sovův přínos – citlivý vztah k rodnému kraji, básnický impresionismus, lyrika přírodní a intimní, své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajny, sociální cítění, patos aktivního boje, vzdoru, mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost, patetický verš i píseň
Poezie
§ Květy intimních nálad (1891), impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy.
§ Zlomená duše (1896), symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem.
§ impresionismus
§ Údolí nového království (1900) – vrchol individualismu, vidina budoucí společnosti – šťastná země sociálního vykoupení, motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil na zemi. Návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění, ale citové disonance, patetický, široce stavěný volný verš
§ Ještě jednou se vrátíme (1900), symbolistické dílo – báseň Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku, 2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím ,jarem a podzimem= symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyrického hrdiny (smutek, hořkost), intimní lyrika, forma vyjádření – střídání tázacích a oznamovacích vět.
§ Dobrodružství odvahy, Zápasy a osudy, Zpěvy domova (1918), vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku , odpor k válce, obavy o osud národa, o krajinu.
§ Drsná láska (1927), impresionistické dílo, Krvácející bratrství (1920), Básníkovo jaro (1921), Jasná vidění (1922), Básně nesobeckého srdce (1922), Naděje a bolesti (1924), Krvácející bratrství – odpor k válce, objevuje se zde symbol rudého praporu, Vrchol lásky
Próza
§ Ivův román
§ Výpravy chudých (1903)
§ O milování, lásce a zradě (1909)
§ Tóma Bojar (1910)
Žádné komentáře:
Okomentovat