Děj Karly se dokonce otvírá scénou, která připomíná babiččino vyprávění o jejích životních osudech: vdova s dítětem se vrací do rodného kraje, když její muž, za nímž se z lásky vydala i na vojnu, jako voják zemřel. Vrací se do prostředí, jehož zvyklosti jsou i jejími zvyklostmi, mezi lidi, kteří mají stejný životní postoj jako ona, zůstává nadále mezi „dobrými lidmi“. Ochranná a opěrná síla tohoto venkovského kolektivu nemůže však mít neomezený dosah. I tady by hrozilo Markytinu chlapci nebezpečí vojny, a proto ho Markyta hned od narození vydává za děvče. Její mateřská lest, vyvolaná vlastní trpkou zkušeností, nakonec sice selhává – protože přírodu obelstít nelze - , avšak na smyslu Markytina záměru se tím nic nemění. Ve všem splývajíc s lidovým kolektivem protestuje Markyta i za něho svým činem proti vojně, a poukazuje současně na kladné nadosobní hodnoty, které tím chce hájit.
Holá dějová zápletka Karly – muž, který má v převlečení za dívku ujít vojně, ale neujde lásce – není dílem Němcové, autorka sáhla v tomto případě i ve „strašidelné“ scéně Divé Báry po dějových prvcích, s nimiž běžně operují například starší komedie. Zmíněné postupy ve výstavbě děje jsou tu jen nástrojem, jenž pomáhá vyhrotit vlastní problematiku a uvést postavy a prostředí do žádoucích významových vztahů. V tom se obě povídky shodují, avšak v Divé Báře je oproti Karle zcela jiný poměr mezi hrdinkou a jejím společenským okolím.
Žádné komentáře:
Okomentovat