Humoristický spisovatel beletrista proslavený svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí, řadíme ho mezi spisovatele kritického realismu.
Původně byl vyučený kupeckým příručím, kupcem se ale nikdy nestal, od roku 1873 začal pracovat u nakladatele Otty, kde od r 1876 – 1878 – redigoval Ottův humoristický časopis Paleček, kde pod různými pseudonymy začal zveřejňovat své první literární pokusy.
Používal pseudonymy Vojta Machatý, Švanda nebo Ypsilon – znamenal, že autor je jako jeho značka v abecedě, jedním z posledních.
1882 – založil vlastní humoristický časopis Švanda dudák – kde vydal většinu svých prací
1885 – členem redakce Národních listů, kde začínal jako soudničkář – soudnička = je krátký literární útvar typu fejetonu či povídky obvykle humorné či satirické povahy, který si za svůj námět bere skutečné události z praktického života zpravidla inspirované konkrétním soudním přelíčením.
1892 - nedělním povídkářem Národních listů
Byl členem Akademie věd a umění, od roku 1888 byl předsedou spolku Máj.
Po smrti Jana Nerudy se stal redaktorem jeho literárního díla, pro vydání připravil poslední Nerudovu sbírku Zpěvy páteční (1896).
Po vzoru Jana Nerudy pěstoval fejetonistiku, psal soudničky, v novinách uveřejňoval své povídky a romány. Nikdy nedosáhl intelektuální úrovně Nerudovy. Neměl stejné vzdělání ani myšlenkovou hloubku. Rozuměl však duchu staré Prahy. Důvěrně znal prostředí prostých lidí a maloměšťáků a díval se na ně laskavýma očima, protože byl sám jedním z nich. Toto prostředí lící důvěryhodně.
Z Herrmannova díla jsou dosud živé (a vydávané) povídky, jichž napsal 387 (= počet povídek obsažený v jeho 50svazkových Sebraných spisech, vydávaných u F. Topiče). Jeho Sebrané spisy včetně posmrtných souborů mají přes padesát svazků.
Herrmannovo literární dílo je poměrné rozsáhlé, avšak zároveň je i kvalitativně značně nevyrovnané – nejlépe se Hermmannovi daří v žánrových obrázcích, v nichž zachycuje život typických postav pražského prostředí, například v dílech: Pražské figurky 1884, Drobní lidé 1888, Z pražských zákoutí 1889, Bodří pražané, Páté přes deváté, Domácí štěstí 1893
Díla: Pokoušel se o drama (Manželova přítelkyně, 1890), ale nepříliš úspěšně
- Z chudého kalamáře - výbor krátkých povídek 1880
- Švanda dudák
Romány:
- 1890 U snědeného krámu, zfilmováno v roce 1933 – realistický román, označovaný za vrchol jeho tvorby – původně se měl jmenovat Ke dnu (prvky naturalismu)
- Z notýsku Pavla Čamrdy
- 1898 Otec Kondelík a ženich Vejvara – humoristický román Pan Kondelík je vážený pražský měšťan, který je malířem pokojů. Má dospělou dceru Pepinku, ta naváže známost s magistrátním úředníkem panem Vejvarou (je divadelním ochotníkem a sokolem). Paní Kondelíková tomuto vztahu přeje, kdežto Kondelík ne. Pan Vejvara ho přesvědčí, že to myslí s Pepinkou vážně a pan Kondelík chystá novomanželům byt. Vejvarova bytná se domnívá, že by si pan Vejvara měl vzít její dceru a tím způsobí zmatky v přípravách svatby. Vše se vysvětlí (bytná najde dceři jiného ženicha, také jejího podnájemníka) a vše končí svatbou.
- 1906 Tchán Kondelík a zeť Vejvara
- Artur a Leontýnka- Hlavní hrdina je mladý rozmazlený synáček továrníka. Užívá si mládí za tatínkovy peníze. Je sebevědomý a sobecký. Zamiluje se do mladé ambiciozní dívky, také z dobré rodiny. Ona je však pracovitá a emancipovaná a odmítá nesamostatného mladíka bez životních cílů. Hlavní pointa je v tom, že onen mladík Artur se z lásky k Leontýně změní. Začne pracovat a starat se sám o sebe. Leontýna ho vlastně převychová k obrazu svému.
· Vdavky Nanynky Kulichovy- Domovník Kulich je veselý človíček. Má rád pivečko, kamarády, svůj život, ale ze všeho nejvíce miluje svou ženu a dcerku Aničku, které všichni říkají Nanynka. Paní Kulichová je dobrosrdečná prostá žena. Není příliš vydělaná ani moudrá, ale ví, co se sluší a hlavní je to, že má srdce na pravém místě. Svůj malý byteček má vždy v naprostém pořádku a čistotě. Svůj smysl života vidí ve své dceři a péči o rodinu. Své povinnosti domovnice plní vskutku svědomitě, a tak jí nemůže nikdo nic vytknout. Jejich dcera Anna Kulichová, kterou všichni nazývají Nanynkou, pracuje jako švadlena. Je to mladé asi dvacetileté děvče. Je milá a pohledná, a tak není divu, že má hned několik nápadníků. Ale Nanynka má vážnou známost s panem učitelem Novákem. Novák Nanynku miluje a poctivě se o ni uchází. Není tedy divu, že hlavní náplní děje jsou přípravy na svatbu. Učitel to je dobrá partie a Kulichovi jsou na dceru patřičně hrdí. A ostatní obyvatelé domu, pana domácího Myslíkovského s rodinou nevyjímaje se na přípravách svatby podílejí také. Každý si chce přijít na své. Tak například jedna paní chce provdat svou třetí dceru, pan domácí by zase rád provdal svou první dceru a někdo se třeba chce jen najíst. Samozřejmě, že při příležitosti Nanynčiny svatby s panem učitelem Novákem se stanou i jiné šťastné události. Jako mávnutím kouzelného proutku se vše urovná, všichni si odpustí a vyznají si lásku. Obvyklý konec podobně laděných příběhů.
- Humor parnassu českého
- 1884 Historie o doktoru Faustovi, řazeno do sci-fi
- Sudička - povídka
- Blednoucí obrázky – vzpomínky na Hradec Králové
- Z rodného hnízda – vzpomínky na Chotěboř
Žádné komentáře:
Okomentovat