Úvod
Její pastorkyňa je drama Gabriely Preissové a také mnohem známější opera Leoše Janáčka. Hra měla premiéru 9. listopadu 1890. Po jejích úspěších ji Preissová v letech 1929 – 1930 přepsala do podoby románu.
Gabriela Preissová se narodila roku 1862 v Kutné Hoře. Spisovatelstvím se zabývala déle než padesát let, avšak její nejvýznamnější díla vznikala v jejím prvním tvůrčím údobí do roku 1890. Stala se představitelkou českého realistického dramatu. Ve svých knihách se zaměřovala především na venkovské postavy z Moravy a Slovácka. Preissová je autorkou dvou velice známých dramat: Gazdina roba a Její pastorkyňa, které později zhudebnili Josef Bohuslav Foerster a Leoš Janáček. Jedním z hlavních témat, které se snažila ve svých knihách vystihnout, byla láska dvou mladých lidí.
Výstavba románu
Děj je zasazen do dědiny Bystranky. „Venkov není vykreslen jako malebné prostředí plné milých, rázovitých lidí, ale jako místo, kde vřou lidské vášně, pýcha, závist, předsudky a křivdy z minulosti.“[1] Autorka začíná popisem okolí. Nejprve chalupy, ve které prožila své dětství Petrona Slomková, která později vystupuje jako hlavní postava, Kostelnička. Dále mlýn, patřící rodině Buryjů. Vztahy obou rodin se budou postupně prolínat. Petrona žije na statku se svou rodinou – otcem rychtářem, matkou a sestrou. Vystupuje jako chytrá, nebojácná dívka, která se nezajímá o radovánky děvčat, jako je tanec. Její sestra se provdá za hraběcího podkoního.
Po smrti rychtáře se dospělá Petrona ujímá hospodaření na statku. Stará se o matku. Když pozná mladého Tómu Buryjce, pocházejícího ze mlýna, zamiluje se do něj. I přesto, že Tóma má neblahou pověst karbaníka a opilce. Věří, že se svou vírou ho může předělat. Petrona má Tómu opravdu ráda, ale on ji bere jen jako kamarádku a za nevěstu si odvede jinou. S ní má malou dcerku Jenůfku.
Nějaký čas po svatbě Tóma o manželku přijde, a proto se znovu ožení s Petronou, která ho stále miluje. Petrona se tak stane pěstounkou a Jenůfka je nazývána její pastorkyní. Později se ale ukáže, že manželství s Tómou nebylo zrovna to nejšťastnější. Tóma byl lehkomyslný a bezcharakterní mladík, který všechny své peníze prohrával v kartách a o domov se už vůbec nestaral. Po tom, co Tóma zemře, Buryjovka zůstává sama a rozhodne se tak Jenůfce všechno vynahradit a stát se tou nejlepší matkou. To se jí i daří a ve vesnici je velice obdivována. Začínají jí přezdívat Kostelnička, protože na starost dostane malý kostelík. Lidé ji mají rádi a chodí k ní pro rady.
Tak jak Jenůfka rostla a dospívala, stávalo se z ní velmi pohledné a veselé děvče. Nedaleko od jejich chalupy, žijí v mlýně dva nevlastní bratři Laco a Štefa. Jenůfka zde pracovala jako služebná a oba chlapci se do ní zamilují. Jenůfce se zprvu více zamlouvá Laco, ale po té co je odveden na vojnu, se zamiluje do Štefy. Po dvou letech se Laco vrací z vojny a zjišťuje, že Jenůfka už ho nemá ráda. Má proto na Štefu obrovskou zlost. Zná ho totiž až moc dobře a ví, že to s Jenůfou nemyslí vážně a že na ní obdivuje jenom její krásu. Úmyslně proto zraní Jenůfku na tváři a jí zůstává jizva.
Tak jak Jenůfka rostla a dospívala, stávalo se z ní velmi pohledné a veselé děvče. Nedaleko od jejich chalupy, žijí v mlýně dva nevlastní bratři Laco a Štefa. Jenůfka zde pracovala jako služebná a oba chlapci se do ní zamilují. Jenůfce se zprvu více zamlouvá Laco, ale po té co je odveden na vojnu, se zamiluje do Štefy. Po dvou letech se Laco vrací z vojny a zjišťuje, že Jenůfka už ho nemá ráda. Má proto na Štefu obrovskou zlost. Zná ho totiž až moc dobře a ví, že to s Jenůfou nemyslí vážně a že na ní obdivuje jenom její krásu. Úmyslně proto zraní Jenůfku na tváři a jí zůstává jizva.
Štefovi se Jenůfa nezdála už tak hezká a přestává ji milovat. Lacovi se vyplnilo přesně to, co předpovídal. Po čase Jenůfa zjistí, že čeká se Štefem dítě. Ona i matka se to snaží na vesnici utajit, a tak se Jenůfa schovává v komoře, aby lidé nevěděli, že je těhotná. Matka kostelnička tak všem říká, že Jenůfa odjela za prací do Vídně. Když Jenůfka porodí chlapečka je velmi šťastná, ale kostelnička v něm vidí překážku v Jenůfčině životu. Rozhodne se ještě promluvit se Štefou a přesvědčit ho, aby si Jenůfku vzal. Ten odmítne.
Laco se stále o Jenůfku zajímá a dokonce ji přijde i znovu navštívit. Jenůfa ho přesto nechce. Kostelnička mu řekne pravdu, i když ne úplně celou. Po té co Laca zjistí, že Jenůfa čeká se Štefou dítě, ulekne se, a kostelnička zjišťuje, že by se to mezi nimi tím dítětem celé pokazilo. Namluví mu proto, že dítě již zemřelo.
Protože však chce, aby Jenůfka byla ve svém životě šťastná a provdala se za Lacu, rozhodne se k hroznému činu. Uspí Jenůfku a její narozené dítě odnese do lesa a hodí ho pod led. Jenůfě pak sdělí, že dítě v době, co spala, zemřelo, a že ho pochovala na hřbitově. Jenůfa je z toho velmi nešťastná, ale zase tak trochu cítí jistou naději ve svém životě.
Časem se Jenůfa opět zamiluje do Laca a chystají spolu svatbu. Na jejich svatbě, ale vyjde vina kostelničky najevo. Celá vesnice se tak dozví pravdu a kostelnička je odsouzena na tři roky do vězení. Nakonec se ale Jenůfa s Lacem vezmou.
Hledání motivu viny
Jenůfčina vina
Je vzdělaná, ale přesto cenu člověka měří podle tělesné krásy. Dovede se bránit Lacovu naléhání a důrazně vyžadovat po Štefovi nápravu. Není spoutána předsudky jako Kostelnička. Kostelničky se dlouho obává, a jen proto se snaží ukrýt svoje „provinění“ – své těhotenství. Štefu velice miluje, a proto jeho chování stále omlouvá. A to i tehdy, když už zjistí, že ji přestal mít rád a na dítě by zůstala sama. Rozhodla se pro zasnoubení s Lacou, na zemřelé dítě jakoby zapomene. „Není už na světě bolesti, která by mne mohla podruhé k zoufání přivést.“[2]Tak reaguje na Kostelničino přiznání k vraždě jejího dítěte a k případné hanbě svobodné matky.
Lacova vina
Jednal v pomatení smyslů, viděl jen to, že musí mít svou Jenůfku zpátky, a proto ji zranil na tváři. V tu chvíli si začal uvědomovat, že jeho zlost na bratra Štefu zašla daleko. Vyčítá mu, že Jenůfku jen využíval, a také, že ho neodvedli na vojnu. Můžeme se ale také domnívat, že Jenůfku chtěl svým činem zachránit před bratrem, který v ní viděl jen krásku. Laco se od své milované dívky neodvrátí ani v době jejího největšího ponížení.
Kostelničina vina
Pro svou vlastní pýchu zabila dítě své pastorkyně Jenůfky. Nechtěla poklesnout v očích vesničanů. Více jí šlo o vlastní bezúhonnost, než o dobro své pastorkyně. Jednala se zlými úmysly, neboť si myslela, že tak se zachrání. Proto se rozhodla, že bude nejlépe, když dítě umře, aby její svěřenkyně mohla žít dál bez pomluv, když si ji odmítnul vzít Štefa. Nejprve měla v úmyslu zlanařit Štefu k návratu k Jenůfce. Ale ten odmítl, neboť už měl závazky jinde. Kdyby tedy dítě žilo, stalo by se jen překážkou ve sňatku s Lacem, který o Jenůfku stále měl zájem. Dítě tedy zabila. „Paní Preissová, nechtějíc bezpochyby mít zločinky dvě, pastorku z účastenství vraždy vytrhla, a právě jako těžký hřích omlouvá i macechu Buryjovku, doštvanou k vraždě jednak řídkou náklonností ke své pastorce, jednak vášní své domýšlené a zraněné dokonalosti, a konečně průběhem okolností onoho večera, kdy se vzruší až k pominutí smyslů – a v tom právě okamžiku stává se vražednicí.“[3] V té době by jistě i pohoršila okolí, byla by li Jenůfka svobodnou matkou. Nakonec je ale za svůj čin potrestána. Tím se stane pro obyvatelstvo vesnice hříšnou. Její vina se však provalí a Kostelnička je vedena do vězení. Nakonec tedy její čin nepomůže nikomu. Kostelnička doplatí na svou pýchu.
3.4 Štefova vina
Byl velice lehkomyslný a v podstatě myslel jen na sebe. Věnoval se karbanu a nestaral se o to, jak ubližuje lidem kolem sebe. Jenůfku jen využíval, měl ji rád pro její krásu. Myslel si, že díky její kráse bude on mít stále obdiv okolí. Chtěl ji jen využít pro svůj vlastní prospěch. Věděl, že Jenůfku miluje jeho nevlastní bratr Laco. I kvůli tomu, aby Lacovi ublížil, začal se Jenůfce dvořit. Jenůfka se do něho zamilovala a neviděla, že si s ní jen zahrává pro krácení své dlouhé chvíle. Milovala ho na úkor okolí. Když Štefa zjistil, že Jenůfka je těhotná, reagoval na tuto zprávu záporně. Nechtěl se stát otcem jejího dítěte, ani nevěřil, že dítě je jeho. Opustil Jenůfku v nejtěžších chvílích, kdy ho potřebovala.
Závěr
Dílo Gabriely Preissové nás může přivézt k zamyšlení. Do středu děje celé hry postavila ženu, která se vymyká prostředí, ve kterém žije. Je krásná, vzdělaná a ušlechtilá a má pevnou vůli, přesto nakonec zhřeší. A to tím nejhorším způsobem – vraždou.
Hledání motivu viny, bylo náročné. Kdo je více vinen? Jenůfka, která jednala z lásky ke svému dítěti i k Štefovi, kryjíc své těhotenství. Nebo Kostelnička, která si zakládala na vystupování pobožné ženy, které si vážil celý kraj? Každá byla vina, ale každá jinak. V závěru knihy jsme svědky Kostelničina přiznání, které vypovídá o jejím smýšlení. „Její okázalá, všem i respektovaná zbožnost se mění v sebevědomí, které si dovolí prosit v modlitbách o smrt Jenůfčina dítěte a které si dovolí rozhodnout o tom, co je Boží vůle a s tímto vědomím dítě Jenůfy zavraždit! Od chvíle, kdy se doví o Jenůfčině těhotenství, se snaží zachránit si alespoň částečně své sebevědomí a svůj pracně vybudovaný obraz před vesnicí. Její přiznání Jenůfě v závěru to potvrzuje: „Odpusť mi jenom ty: Včil už vidím, že jsem sebe milovala víc než tebe!“[4]Ve svém díle ukázala vliv morálky na život venkova.
PREISSOVÁ, Gabriela, Její pastorkyňa: drama z venkovského života moravského o 3 jednáních, Praha, 1891, s. 63
Štěpánek, Vladimír, Její pastorkyňa, Praha, 1978, komentář
Nekvasil, Jiří, Jenufa, Praha, 2005, slovo režiséra
Janáček, Leoš, Jeviště, Praha, 1904, s. 53, 106 - 107
POKORNÝ Jaroslav, K dějinám české divadelní avantgardy. (Několik poznámek ke knize M. Obsta a A. Scherla.), 1963, s. 223-228.
ZÁVODSKÝ, Artur, Gabriela Preissová, Praha, 1962, s. 128 - 132
Žádné komentáře:
Okomentovat